Odvaha, dle mého názoru, je hlavní, největší a zásadní věc, kterou bychom měli své děti naučit. Chcete-li dát dětem do vínku vlastnost, která je nezbytná pro další úspěšnost, je to právě odvaha.

Nevěříte?

Pak se zeptám: „Kolik je druhů odvahy?“

Většinou odpovíte mnoho a napadne vás odvaha v různýchpodobách. Od hrdinství ve válce, po záchranáře, hasiče, až po odvahu něco říci nebo udělat, zkrátka odvaha všedního života. I když má odvaha mnoho podob, v podstatě má jen dva druhy.

Odvaha něco začít

Odvaha něco dokončit

Všechny podoby odvahy patří a jsou obsaženy v těchto dvou. Problém spočívá v tom, že si často s odvahou spojujeme jen ty významné a význačné činy. Ale každodenní všední realita je stejnou zkouškou odvahy, jako jsou různé vyhraněné situace. Naopak! Pro naše děti je tato každodenní praxe větší zkouškou odvahy, než by se nám zdálo. A bohužel, často zde selhávají a následky jsou potom velké.

Nevěříte? Podívejme se na to tedy podrobněji:

• Nebude-li mít vaše dítě odvahu něco začít, pak se nepustí do nepříjemného úkolu.
• Nepokusí se splnit svůj cíl, nebude mít odvahu říci „NE“, když mu to bude nepříjemné, nebude mít odvahu se zastat někoho jiného, komu je ubližováno, nebude mít odvahu vyzkoušet něco nového, ale náročného.
• Nebude mít odvahu si říci, že se mu něco líbí nebo naopak nelíbí.
• Nebude mít odvahu si o něco říci.
• Nebude mít odvahu se postavit nespravedlnosti, strachu, obavám, nejistotě.

Toto všechno nás však doprovází, jakmile se pokoušíme dosáhnout jakýkoliv cíl, a tak to často vzdáváme, dříve než jsme začali.

„To nemá cenu, stejně to nevyjde, …nedokážu, …nepovede…“

Nedosažení svých cílů, tužeb a snů pak vede k nespokojenosti, stresu, frustraci a dalším negativním jevům, které se nám jako bumerang vrací znásobenou silou, a tak víc a víc podkopávají naši sebedůvěru, více a více nabourávají naši odvahu, a tím i schopnost dosáhnout svého cíle a úspěchu.

Jsme v začarovaném kruhu.

Nebude-li mít vaše dítě odvahu něco dokončit, pak sice mnohé plány a cíle začne, ale nedokončí. Vzdává se ještě dříve, než dosáhne požadovaného výsledku. Většinou v okamžiku, když narazí na problémy a překážky. Důvodem vzdát to, předem bývá i prostý důvod, že to začne být náročné, těžké, anebo je někdo začne zrazovat. Pak je třeba mít odvahu postavit se protivenstvím, odvahu dělat věci, i když se nám nechce, i když nás jiní pomlouvají, posmívají se, zrazují nebo snižují naše cíle a sny. Mít prostě odvahu VYDRŽET!!! A to je sakramentská fuška, zejména když nastane pocit, že se vše spiklo proti nim, že jsou na to děti samy, že to nemá cenu, že jsou na špatné cestě, že…

To vše překonat už potřebuje hodně velkou odvahu. Patří sem i odvaha stát si za svým názorem, za svou pravdou. Odvaha bojovat, i když výsledek je nejistý, ba i situace se zdá být beznadějná. Patří sem i odvaha po neúspěchu znovu vstát a jít do toho znova.

Úsilí se projeví pouze, když se člověk odmítne vzdát.

Nebudou-li mít totiž odvahu, pak všechny ostatní nabyté vědomosti, dovednosti, talenty a nadání nenajdou uplatnění a vše je ztraceno.